Já si myslím, že je i na rodičích toho postiženého dítěte, aby se školou jasně komunikovali, protože škola si spoustu těch věcí nemusí vůbec uvědomovat, a aby společně přišli na nějaké řešení přijatelné pro obě strany.

Situaci, kdy se musí všichni zúčastnění "podřídit" tomu postiženému a volit něco jiného, než by sami chtěli, nepokládám za šťastnou v případě, že jim bude "nadirigována" zvenčí - to, že se přizpůsobí, má cenu jen tehdy, když to bude dobrovolné. Myslím, že je to problém spolupráce té školy, rodiny a práce učitele s dětmi - umím si představit, že při vhodném přístupu učitele děti samy budou chtít kamarádovi vyjít vstříc, ale při nevhodném to budou vnímat jako zbytečné a protivné omezení (protože nebudou chápat smysl toho omezení, který tam bezesporu je).

Kdyby mělo dítě zlomenou nohu, tak by taky nemohlo absolvovat náročnější výlet, a asi by bylo absurdní říct "Pepíček má zlomenou nohu, takže se nejede na akci X, kam se všichni těšili, ale tam, kde bude možné vzít s sebou i Pepíčka" jen tak bez dalšího. Pokud ta atmosféra ve třídě bude taková, že ty děti samy budou chtít radši, aby s nimi byl i Pepíček, a klidně s ním absolvují ten méně náročný výlet, tak je to něco jiného (a v tom případě jednička pro učitele i pro ty děti), ale myslím, že není úplně v pořádku jen to oznámit a dál s nezajímat.