schvalovací ystém složitý JE, a to bez ohledu na to, jestli jde o adopci, pěstouny přechodné nebo dlouhodobé.

vždycky si u těchto debat říkám, že to musí být neuvěřžitelně výhodná činnost, být pěstounem, že nechápu, proč to nedělají všichni, hlavně všichni ti, kdo tvrdí, jak je to výhodná věc, jak se na tom dá krásně zbohatnout, jak je to lepší, než chodit do práce...
pokud někde nabízí pěstounství na přechodnpou dobu na pracáku, tak si myslíte, že tito lidi neprochází schvalováním a psychotesztama a kdoví, čím ještě? zkuste si to, jestli projde vaše rodina, nejde totiž jenom o toho jednoho dospělého,k jde o rodinu, o všechno, co s rodinou souvisí

mimochodem málokdo si umí představit, s čím se pěstouni potýkají, co obnáší péče o dítě, který je v pěstounské péči, a je jedno, o jaký typ pěstounské péče jde.
Přechodní se musí smířit s akutním psychickým problémem a s tím, že musí být v kontaktu s rodinou, někdy zároveň s bio a hned potom s jinou, pořád mají někoho v bytě, někoho cizího a nemyslím tím to dítě, nemůžou si dovolit dovolenou, protože s cizím dítětem je nikam nepusí (a ani to není dobrý pro to dítě a nakonec ani oni by z dovolené nicn eměli), nemůžou si nic naplánovat, nemůžou vědět, kdy budou dítě doma mít a kdy ne, jaký to dítě bude, jestli nmu bude 5 dní nebo 5 let...
dlouhodobí pěstouni se potýkají s deprivací, to je něco, co si běžný rodič neumí představit, a samozřejmě s tím, co si dítě přineslo z předchozího života, jaký má geny, jaký má postižení daný někdy "péčí" rodičů, jindy třeba díky dědičnosti nebo potížím v těhotenství, včetně drog, alkoholu... je toho tolik, že nikdo neví, do čeho jde

Klaus má pravdu v jednom, stát zasahuje nechutně moc a čím dál víc do života, kontrola a moc, jakou má stát na rodinama v Norsku, to fakt není nic, co bych tady chtěla.
Neříkám, že jsem pro fyzický tresty, ale plácnout děcko přes zadek, když je mu dejme tomu do 5 let a vyvede něco, co ještě třba ani nechápe, ale potřebujeme ho naučit, že nesmí v zájmu přežití, to je budování reflexu, to není nic špatnýho. Jestli tady zavedeme norský systém necháme radši děcko skočit pod auto, než ho plesknout? nejspíš jo, protože jinak bysme o něho přišli, velký bratr plácnutí trestá odebráním a přemíštěním do jiné rodiny, zákazem styku...

nechci tady norský systém, mně už to může být jedno, děti jsou velké, ale ráda bych časem měla vnoučata, tak doufám, že moje děti budou moct ty svoje vychovávat podle rozumu a ne podle příruček