mám ráda, když se někdo snaží udělat mi radost, naštěstí nemám ve svém okolí nikoho, kdo by se snažil o dojímání, asi jsme měli štěstí i na školky, akce pro rodiče byly vždycky mířené na radost dětí a ne na dojetí rodičů (a nebo jsem cynik a neviděla jsem to v tom)...
dojetí mě zmáhalo většinou v těhotenství, obvykle při reklamách (maličká ručka v dlani dospěláka, matka vs dospělá dcera v okamžiku vzájemného pochopení, apod. ) obvykle jsem to nesnášela, rozčilovalo mě vlastní polykání slz
ale naopak ráda koukám na dojemné scény ve filmech (někdo se vzdá něčeho ve prospěch jiného), mám ráda uplakané knížky - jednou za čas a v klidu, kdy si JÁ rozhodnu, že mám na to náladu
takže ANO, mám ráda dojetí, ale NE, nemám ráda když se mě někdo snaží dojmout