Filipe, já jsem ty Naumannovy Pohádky taky jako dítě milovala...jsou fakt kouzelné...ale syn má vývojovou dysfázii a ty Kahounovy pro něj byly kolem těch 3-4 let tak nějak srozumitelnější, u těch Naumannových se ztrácel v těch dlouhých větách a nerozuměl tomu, takže pro něj byly srozumitelné spíš ty večerníčky, které podle toho byly udělané a kde jsou použité doslovně části vět z knížky, takže jsem mu někdy čítávala jen ten osekaný děj, časem to už pak dal i celé, ale to už byl větší