"Mně ráno lidi fyzicky vadili. Nešlo to ovládnout. Prostě jsem potřebovala klid a půl hodiny se startovat."

Já to tak mám odjakživa a mám to stále.
Moji rodiče to bohužel nikdy nepochopili, takže prvních osmnáct let života bylo každé ráno procházka peklem, od té doby si svůj režim střežím.
Ještě se mnou přechodně zacloumaly moje vlastní děti, než dorostly do chápavého věku, ale tam to alespoň trochu tlumila láska, i když náročné to bylo.