Úzká souhra oka a ruky, zvlášť prstů k lidem přirozeně patří, a nejde jen o míření, házení a píchání, mj. má úzkou souvislost s řečí (s pohybama rtů a jazyka). Může to bejt navlíkání nitě do jehly, házení shnilým jabkem přes plot nebo střelba. Někdo má potřebu to dělat menší, někdo větší, asi jako jsme přirozeně zařízený na chůzi a běh, ale někdo má potřebu takovou a jinej takovou, ovšem chůze a běh obvykle pomáhaj tělu i mozku udržovat se v provozuschopným stavu. Asi jako když auto jezdí - dokud jezdí, všechno se v něm pravidelně otáčí a protejká, jak má, a šlape. Ale nechte ho rok stát, a může to bejt bavorák, a leccos začne haprovat. Někomu zbraň, byť uzpůsobená ke sportovním účelům, připomíná nástroj k vraždění - ale podle mě to není tak, že kdo si pořídí vrhací nože, nakročí směrem k zabíjení. Vidím zásadní rozdíl v trefování do terče a do živýho cíle.