Dokázaly jste změnit svůj stereotyp, eliminovat zlozvyk nebo pootočit svůj životní styl? Co vás k tomu nejvíc přimělo? Postupný věk, děti...?

Před dvěma týdny tady byla diskuze o umírání, kde se tuším mihlo něco ve smyslu, že něktěří z těch, co se dozví, že mají nějakou smrtelnou nemocí omezený čas, tak začnou žít "aktivněji, naplno", aby ještě něco stihli nebo zažili.
Dlouho jsem nad tím přemýšlela a říkala jsem si, že založím diskuzi. Zajímalo by mne, zda jste to někdo zažil? Opravdu člověk kvůli nemoci a nedostatku času zvládne popřít třeba své lenošivé já a začne žít naplno? Vůbec si to nedovedu představit. Asi bych se zbláznila, jednak z vědomí nevyléčitelné nemoci a nedostatku času a taky z toho, že třeba nedokážu přepnout do té aktivnější polohy, když bych věděla, že mi zbývá jen pár měsíců.

A vlastně to není jen o nějaké "aktivnější snaze" při "umírání"... Proto jsem tady dala obě myšlenky, jak hodně v obecné rovině člověk zvládne změnit svůj stereotyp nebo životní styl, když už mu bylo 30, 40, 50?