Právě se rozvádím. Zatímco já jsem z toho špatná a držím si to tak nějak v sobě, druhá půlka se na rozvod evidentně těší a nemá problém informovat své okolí. A čím víc přemýšlím nad tím, proč šlo naše manželství po tolika letech do kopru, tím víc začínám mít pocit, že je to moje chyba, protože jsem to s mužem prostě neuměla, dusila jsem ho, omezovala, byla jsem málo akční atd. atd. Při tom teď žiju už rok sama, musím zvládat za dva, cítím, že energie mám dost a přes všechny ty sra.ky, kterými jsem si prošla, mě život baví. Jen chlapa zřejmě chytla druhá míza, potřeboval si něco dokázat a jasně mi řekl, že se mnou už ho to nebaví a že potřebuje svobodu