Jsem si prostě blbka myslela, že když už jsme spolu vydrželi tak dlouho, přežili pubertu dětí, tak to spolu už vydržíme a dotáhneme až do konce. Byla jsem "pyšná", že naše manželství drží, když spoustu našich kamarádů se rozvedlo. A ono houby. Pokoušeli jsme se k sobě vrátit, bohužel nějak mi ze strany manžela chybělo to "něco", abych cítila, že to opravdu upřímně mezi námi chce dát do pořádku. Když se to nedařilo, mohla jsem za to já. Nechápala jsem, s jakým zaujetím se pustil do vyřizování rozvodu. Už jsem pochopila. Při jeho "snažení" vrátit se domů se sblížil se slečnou, kterou už pár let zná. A já jsem debil lpící na hodnotách a tak to strašně těžce nesu, i když rozumově vím, že mi bez něj, jeho chlastání a žárlivých scén, bude lépe.