Anett, podle mě strašně moc záleží na tom, kdo z nás z čeho vyšel. Můj muž by mohl brát měsíčně statisíce a žil by skromně. Strašně moc si váží peněz a nesnáší vyhazování jídla, rozprasenost, kdy člověk už neví, co by dětem koupil a co by to huby vzal; aby platil kroužky, na které pak děti nechodí a nebo kašlou na přípravu... pak vidí, jak si toho ani toho děti, rodina neváží... Moje kamarádka důchodkyně má velmi bohaté dítě, které ji opravdu štědře obdarovává financemi a ona obrací každou korunu, jestli to či ono koupit či nekoupit... říká, že celý život měla houby a nehodlá na stará kolena bez rozmyslu rozhazovat za krávoviny... Já jsem bídu v podstatě nikdy nezažila a opravdu bych neměla problém rozházet i ty statisíce měsíčně...