A není lepší užívat si to, na co reálně máte, než přemýšlet nad tím, kdo si co může užívat? Podle mě je to o vnitřním nastavení - někdo si dokáže užívat i s málem a někomu nadstandardní příjem nestačí a bude mít pořád pocit, že si pořádně nic neužije - takový případ v okolí taky máme - jsou na tom možná líp, než my, ale pořád skuhrají, že si nemůžou dopřát tohle a tamto, případně utrácejí za zbytečnosti a pak nechápou, jak to, že my si můžeme dovolit to nebo ono - jako příklad uvedu vysedávání po kavárnách - my jdeme na kafe jednou, maximálně dvakrát do měsíce a fakt si to užijeme....oni mají pocit, že když si několikrát týdně nedopřejí vysedávání v kavárně, tak že si nic vlastně neužijou a nedopřejí...ale pak nechápou, jak to, že my si můžeme jet každou chvíli někam na výlet...že oni na to nemají...ale prostě nevysvětlíme jim, že když chtějí jedno, tak si obvykle musí něco jiného někde odpustit...