Pěkné téma - mám takové ráda-o dospělých dětech,protože je to pro nás aktuální a takových témat jetu bohužel málo.

Na Rodinu naštěstí tak dlouho jako ty nechodím,jo člověk tu někdy fajně pokecá,ale jinak je to nenávratná ztráta času a že ten čas tady letí úplně děsně,jako ostatně na netu vůbec.

Jinak k tématu - to už přeci musíte vědět v tuto dobu,jestli syn půjde na vš nebo ne.
Když půjde na vš,tak to naši kluci měli samozřejmě dál statut vyživovaného dítěte samozřejmě s tím,že byli už dospělí,takže už měli i svůj život a bydleli na kolejích,na dovču s námi každý rok rádi jezdili do alp lyžovat,což jsme jim i rádi zaplatili.Během vš dostával každý kapesné kč 120,-/měsíc,to měli jen a jen pro sebe,ostatní školní potřeby,skripta,cesty domů,vše co potřebují aby mohli v klidu studovat,stravu jsme platili,o prázdninách si kluci uměli vydělat krásné prachy na svou zábavu na další celý šk.rok.

Kdyby šli po matuře pracovat a bydleli doma - to si neumím představit,hlavně tu druhou část,to jejich bydlení doma s námi rodiči pohromadě a rozčilovat se s nima furt dál co se týká jejich povinností - např. úklidu společně sdílené domácnosti.To dohadování mi fakt nechybí,jsem ráda,že jsme je vychovali k samostatnosti a i oni se radši spoléhají na sebe než by se furt batolili kolem rodičů.
Neumím si to představit,jak bychom to dělali třeba s nákupy a vařením,kdyby po sš začli pracovat a bydleli doma - nejsem z těch maminek,které berou úděl nákupčí a kuchařky jako samozřejmý a nezbytnuý do konce svých dnů,naopak,máme ted oraz,když se nám s mužem nechce přes víkend nic dělat,tak nic neděláme,nevařím,neuklízím,dnes třeba jedem do restaurace na oběd,a s pejskem na prochajdu a něco nakoupit-nenávidím jinak nákupy potravin.
U nás by to bylo tak,že by si kluci holt museli sami nakupovat,co by si k jídlu nekoupili,to by holt neměli,měli by vyhrazeno místo v lednici. + by přispívali na provoz domácnosti,platili by nějaký ten nájem,který bychom jim asi šetřili,i když i to nyní zvládají v pohodě a sami - už nějaký ten rok po vš ve svých zaměstnáních a firmě.

Je to přeci to nejpřirozenější - děti vychovat po samostatný život tak,aby byli spokojeni jak rodiče sami se sebou,tak i ty děti; a nám s to povedlo