V době, kdy jsme měli eardelteriéra a následně labradora bydleli s námi v bytě - ve městě a pak v paneláku na vsi, následně labík zůstal v bytě i u domečku, kam jsme se přestěhovali. Režim stejný - psi s námi v "obytné zóně" - obývák, kuchyně, pracovna, chodby. Do ložnic nesměli a jen na podlaze, žádné gaučíky. Pak jsme si k labíkovi pořídili border teriéra - jako parťáka pro tehdy desetiletého syna. Ten si pidi štěně začal brát do pokoje a postele, pak se z toho nějak vyklubal i gauč v obýváku
. A to jsme psa koupili jako papírového lovečáka - ale původního majitele jsme varovali rovnou, že my chcem jen kamaráda. Dnes máme borderáka ještě s velš špringl španělem - to je nalezenec, bez papírů, ale krásnej. Ty gauče už bohužel zůstaly, psouni jsou s námi doma jednoznačně raději než na zahradě. Jediné místo kam nesmí je naše ložnice, o posteli nemluvě. Tedy nesmí - když jsem v dosahu. Takže při odchodu z domu je třeba zavřít a když odjedu a zůstanou doma s manželem, jsou jasní - všichni tři. Má to ale i svá pozitiva - je čerstvě povlečeno, kdykoli dojedu domů
. Nemáme nikde koberce, byt proběhne denně vysavač. Kočky jsou takové samostatné - v létě je zahlídneme max ráno u misek, v zimě někteří výtečníci nevytáhnou tlapičky od krbu jinam, než k misce a na záchod. I mňoukavci už přišli na to, že naší ložnicí se max prochází, když jinde není otevřené okno, jinak že s paničkou nejsou žerty.