Myslím, že mě ve skutečnosti většina lidí nebude vnímat jako vyloženě ustaranou ženskou, ale přiznávám se, že svoje strachy si řeším s psychoterapeutkou, abych tím nemusela obtěžovat okolí. Jsou to pro některé lidi drobnosti, ale pro mě zásadní věci. Mám černý scénář jen pro situaci, co by bylo s dětmi, kdyby se mi něco vážného stalo. Kdybych zemřela spolu s manželem třeba při nehodě. Děsí mě představa, že by se mohly dostat k mojí bio rodině. Mám to na několika místech ošetřené, tak doufám, že se o ně postará někdo jiný. Ale je to dáno mojí minulostí a docela blbým dětstvím. A svým způsobem se těším, až alespoň staršímu dítěti bude 18 a bude se moct postarat o mladší.

Ostatní starosti si vždy umím racionálně v hlavě uklidnit a pak je opravdu spousta věcí, která mě taky nechává docela v klidu. Prostě řeším věci, až přijdou. Scénáře moc nachystané nemám, protože to nemá smysl.