Já nedodělala druhou vysokou úplně stejně - nechtěla se mi psát diplomka a učit se na státnice. Z třetí vysoké mi zbývala jen zkouška z jazyka, diplomka a státnice... Druhou jsem si cvičně párkrát odložila na studijním, abych jako měla otevřené dveře, kdybych si to rozmyslela. Třetí ani to...

Důvody
a) jeden titul už jsem měla
b) v té době jsem už pracovala a bylo to celkem náročný
c) ty školy jsem studovala proto, že mě obor(y) zajímal, studovala jsem "dokud mi to něco dávalo", tj. dokud jsem se učila... Diplomka a státnice už by mi nic nedaly, jen by mě to stálo čas. Vycucla jsem z té školy, co jsem mohla... Je značný rozdíl, jestli do té školy chodíš proto, že se to chceš naučit a že tě to zajímá, a proto, že se v podstatě nechceš učit, učíš se jen "povinné minimum na prolezení", spoléháš na štěstí nebo taháky atd.

Podotýkám, že jsem nebyla žádný flink, že bych se bála, že mě vyhoděj nebo tak, průměr jsem měla na všech vysokých do 1,3... Prostě psát diplomku a učit se na státnice je pro mě opruz... (na advokátky jsem se naopak učila kupodivu ráda - asi že tam byla ta vidina, že končí život v zaměstnaneckých poměrech a konečně si budu moct dělat, co budu chtít).