Kudlo,
když jsem si před cca dvěma hodinami v práci přečetla tvé téma a prvních x reakcí na něj a došla k reakci Angrešta a dalších, hrozně mě v tu chvíli překvapily, protože jsem v tvém tématu nic škodlivého neviděla. A říkala jsem si, že zrovna Angrešt ti píše to, co ti píše, když její příspěvky bývají (alespoň co jsem četla) z mého pohledu často agresivní - ale musím říct, že mě v tomto ohledu upokojily její pozdější dva příspěvky, ve kterých to připustila.
Teď ale po přestávce doma, když jsem si znova diskuzi otevřela a znova si s odstupem a vědomím toho, že někdo v tom vidí nadřazenost a nevyžádané rady, přečetla tvé téma, tak už to na mě celkem silně vyskakovalo. A věřím tomu, že když si své téma budeš číst znovu ty, tak to tam neuvidíš. Protože jsi nastavená jinak a většinou se člověk nedokáže vcítit do situace, kterou nikdy, ani jí podobnou, nezažil.
Nemyslím si, že bys téma (nebo jakékoli jiné své příspěvky) zakládala s úmyslem někomu ublížit nebo sama sebe vyvyšovat nad jiné, věřím tomu, že o všem, co píšeš, jsi přesvědčená, i tomu, že věříš, že tím, že sem něco napíšeš, můžeš někomu pomoct.
Věř zase ty, že nevyžádané rady jsou kontraproduktivní, a že i když nepovažuješ své téma za radění, tak tak působí. Myslím si, že nejde ani tak o to, co chceš říct, ale jakým způsobem to říkáš. Pokud chceš mluvit na téma "starosti", bylo by fajn si předem uvědomit, že lidé mohou mít starosti někdy opravdu vážné, a i když se s nimi nakonec (někdo dříve, někdo později) nějak vypořádají, ve chvíli, kdy budou - zrovna na dně - číst tvé téma, to na ně může mít ničivé psychické účinky. Bylo by od tebe hezké, kdybys zkusila svá témata formulovat tak, aby byla skutečně tím, čím říkáš - snahou o zamyšlení, nikoli seznámení místního osazenstva s další moudrostí, která tobě již byla dopřána a ty se o ni nyní podělíš s těmi méně osvícenými. Aniž bych já byla původně tvé příspěvky takto vnímala, vidím teď, že tak opravdu mohou působit.