Source,

no, ale to vycházíme každá z jiný premisy.

Já si myslím, že není-li někdo spokojen s tím, jak se cítí, tak má velmi často ON SÁM možnost s tím něco udělat (a v tomto smyslu také hovoří řada chytrých knih a lidských zkušeností - že dokud se pokoušeli změnit ke své spokojenosti ty ostatní, tak se to nedařilo, podařilo se to až tehdy, když změnili sebe). A pro mě ta možnost znamená POTENCIÁL a NADĚJI, že může bejt líp.

Ty (a asi i řada ostatních diskutujících) to nazíráte, jak se mi jeví, z úplně jinýho úhlu - jako když je ta MOŽNOST, tak to znamená, že by to udělat MĚL, a když to neudělá, je nějak vadnej a určitě se bude kvůli tomu cítit ještě hůř. Což je asi pramen zásadního nepochopení, protože já to opravdu asi vnímám čistě "inženýrsky", to, že se to nepovede, nevnímám jako ostudu a přijde mi jako téměř zločin vůči tomu člověku popírat, že by to TŘEBA mohlo jít, ze samého strachu, aby se necítil blbě když to zkusí a ono to nevyjde.

Asi jako když někdo má pocit, že je tlustej a chtěl by zhubnout a někdo by bral úkorně vůbec se s ním bavit o tom, že je to možný realizovat za určitých podmínek (protože pokud se mu nepodaří ty podmínky dodržet a tudíž zhubnout, tak se bude určitě cítit jako úplnej neschopa a debil)