Nejstarší dítě ve druhé třídě vyhlásilo, že bude pilot, dávala jsem tomu stejnou váhu, jako že jeho o tři roky mladší sestra chce být chovatelkou tygrů a jezdit s cirkusem. Od té druhé třídy chodil do leteckého modeláře, k patnáctinám si přál od všech dohromady RC model letadla, v šestnácti nás donutil podepsat mu papíry na bezmotorový piloťák (ten jsem na rozdíl od papírů na motorky dopředu nezakázala), přetrpěl gympl, udělal techniku a dnes letadla projektuje a staví, protože mezitím přišel na to, že být pilot dopraváku je něco jako šofér autobusu a k vojákům nechtěl. Dělá si papíry na malý letadla - jako koníček. Dcera (dnes 23) se příští rok chce na prázdniny dostat k science cirkusu do Austrálie coby součást VŠ, normální cirkusy už naštěstí zavrhla. Takže mám trochu hrůzu z nejmladšího, který někdy od páté třídy tvrdí, že bude profi hráčem počítačových her a až bude starej (rozuměj cca od 40 let) tak už je bude jen programovat. Naštěstí k tomu přistoupil tak, že teda tu techniku vystuduje.