Zrovna ze dvora ječí poštolka Hnízdí nám na baráku. Taky máme otevřená okna. Dva metry od oken je hustý strom a v něm hnízdí hrdličky. Každé ráno nasadily na cuKRÚ... cuKRÚ... cuKRÚ v pravidelných intervalech, jak metronom. Po pár týdnech vstávání s monotónním vrkáním jsem už po nich chtěla házet hrnce. Pak se přistěhovaly ty poštolky a chvíli soutěžily s hrdličkami v hlasitosti, teď hrdličky umlkly. Buď poštolky vyhrály, nebo se už hrdličí samec přestal pinožit před samicí. Přesto nad ránem často vstávám a to okno zavírám, protože dalších ptáků, včetně stračích řehtaček a jedné sojky je tu požehnaně a jejich hlasové projevy se v uzavřeném vnitrobloku rozléhají, jak kdyby řvaly do megafonu.

Pořiďte si poštolku