Dokážete si užít kafe a knížku, když se vám za zády hroutí hromada prádla na žehlení? Užijete si projížďku na kole, když víte, že se vrátíte do domu, který by si zasloužil nálepku biohazard na dveře?

Veškerý návody na udržení domu v návštěvyschopném stavu teoreticky ovládám dokonale, přesto téměř pravidelně nastává situace, kdy bych mohla návštěvu vzít maximálně za tmy do ložnice.
Mám to tak, že si v lehce neuklizeném domě klidně hraju s dětma do zblbnutí monopoly, čtu a u kafe koukám na detektivky, a pak z nepořádku, který mi přerostl přes hlavu, panikařím a lítám jak fretka z jednoho konce domu na druhej a zastavím se až uprostřed dokonalého lesku, naprosto odrovnaná.

Jak dokážete balancovat mezi jedním a druhým extrémem?