Senedro, vůbec nemám spavé děti. A jak už jsem psala, nepíšu jen o těch svých, ale o všech z naší rodiny. Byly jsme (já a ségry) zvyklé na to, že o spaní se nediskutovalo, prostě se šlo do postele. Výjimečně o víkendu jsme se mohly s rodiči dívat na telku. A všechny v tom modelu pokračujeme i ve vlastních rodinách.
Moje vlastní děti spávaly do cca 5-6 let po obědě, když se to začalo lámat, tak si stejně v té posteli asi hodinku poležely. Třeba s panenkou nebo plyšákem. Byl to odpočinek nejen pro ně, ale i pro mě.
A když jsi vzpomněla otce: pamatuju si, jak příchod tatínka v pozdních hodinách děti vždycky rozdivočel. To jsem těžce snášela, pak děti fakt usínaly hůř a později.