Jitys, právě přes tu dualitu...nejdřív ji člověk musí poznat a okusit i v jejích extrémech...jako kdyby rozhoupal kyvadlo až do těch nejzazších bodů třeba...a teprve pak člověk zjistí, že sice mu to třebas přináší velké zážitky, ale zákonitě ho to za nějaký čas hodí na druhou stranu (na tu, která se mu až tolik nelíbí)...takže ty extrémy přestane vyhledávat, to kyvadlo se jakoby zklidňuje...nevychyluje se...ale myslím si, že člověk nejdřív musí projít všemi těmi extrémními zážitky...někdo v nich setrvává dlouho, někomu stačí malá zkušenost...
je to takové to kolo osudu...až s tou neutralitou se člověk dostává nad...
někdo si myslí, že v neutralitě je nuda...ale jen z neutrality (určité neutrality) lze teprve sám rozhodovat o svém osudu...protože se tam přestanou konat ty zákonité reakce.
Myslíme si, že jsme svobodní, ale jsme po několika základními zákonitostmi světa...a dostat se z nich chce čas a postupné poznání...

Ale jak píšu - je to pořád můj úhel vnímání světa.