Jako skoro všichni jsem jako dítě a puberťák hrála hry na štěstí, šťastný byl zelený trabant a pokud se povedlo potkat auto, které mělo číselný součet dvojic čísel v spz stejný, tak to bylo vážně super, to samé platilo na digitálních hodinách, když se povedlo kouknout na hodiny v 11:11 apod., tak to byla velká výhra. Tak jsem taky věděla, kde na sídlišti ta správná auta parkují a když jsem potřebovala extra dávku štěstí, tak jsem si tam zašla , a klidně jsem si zašla hodně daleko. Z dětství už mi zbyly jen čtyřlístky, ty miluju dodnes a dodnes je velice snadno nacházím, i když myslím, že už to není, co to bývalo s tím štěstím, co poskytují. Jinak pověry neřeším, vzpomenu si, ale netrápí mne to. Černá kočka mne nechá klidnou, vzpomenu si na prádlo na vánoce, ale většinou se rozhodnu to neřešit, max to sundám kvůli fotkám, teď už ho vlastně nevěším, takže svoboda.