Zvláštní kamarádka. Já bych své kamarádce volala v jednu v noci asi jen případě, kdyby šlo vyloženě o život. Což zřejmě z pohledu matky-kamarádky asi jde. To, že troubí intimnosti tohoto druhu tobě a ještě jakým stylem mi přijde úplně ujetý. Dneska je jiná doba, připadá mi, že holky tohle řeší mnohem drive než jsme kdy řešily my zamlada a i ten přístup okolí je takový normálnější. Nikoliv ovšem v případě té tvé kamarádky. Takhle mešuge se chová jen v tomhle případě nebo ti líčí i jiné podobné zážitky ze života? Že se z toho dcera zhroutila je taky vypovídající....připomíná mi to sebe, když jsem v 11,5 letech dostala na prázdninách MS a zhroutila jsem se rovněž. Nějaké info jsem od mamky měla, ale nijak zevrubné, kromě toho jsem byla dlouho hrozně dětská. Chtěla jsem umřít - vzteky, nespravedlností, hrůzou, odporem, šokem... venku na ulici na mě čekaly kamarádky s kočárkama a panenkama, než se vrátím z wc. Moje matka tč. přítomná mi nevzrušeně bez emocí podávala jako robot strohé informace, co a jak mám odteďka dělat a nezastírala odpor nad totálně trapně hysterickou dcerou, která tady vyvádí kvůli kravině, když o nic nejde. Výsledek byl, že jsem spoustu let nenáviděla svoje tělo a tuhle scénu, kdy jsem čekala od mamky nějakou podporu, nezapomenu. Ale záleží na povaze, já byla v lecčems hodně přecitlivělá, máti to lezlo na nervy, což mi dávala najevo. Nikdy rovněž nezapomenu na zápisek v rodinné kronice (takový sešit, co si mohl každý z rodiny přečíst), kam napsala "od toho a toho data je ženská". Ještě že tenkrát nebyl internet, možná by to roztroubila i jinam.
Moje dcery jsem vedla úplně jinak, jednak velmi zohledňuju jejich povahy, jednak jsem s nima o všem mluvila na rovinu odmalinka. Leccos samo pochytí ve škole. Starší to nijak neřešila, mladší prahla po informacích, připravené jsou/byly obě.