Pokud ji samotne to vadi, tak verim, ze si najde cestu, jak casteji sama sebe prekonat a trosku prubojnosti ukazat. Je jeste mala, clovek se vyviji a neco prijde az s vekem.

Mam hodne a neprubojne dite, ma byt po kom. Trosku predpokladam, ze u ni je to v podstate to same, co jsem zazivala v detstvi ja. V podstate jsem nikdy o jakkekoliv zarazeni se do kolektivu nestala, ale protoze okoli pripadalo normalni, ze clovek ma chtit byt v kolektivu, tak jsem se prizpusobila a jakoze jsem to chtela taky. V zacatku puberty jsem na to osklive doplatila a po puberte jsem si konecne priznala, ze fakt nemam zajem byt clenem jakkekoliv skupiny, lide me vysavaji a nemam potrebu jejich spolecnosti. Myslim, ze takto nejak to ma i moje dcera, ale nerikam ji to, akorat pred tim padem v puberte bych ji rada ochranila, zvedam ji sebevedomi, aby dokazala byt vedome a bez vycitek jina, aby nechtela zapadnout za kazdou cenu. Je prirozene mnohem sebejistejsi, nez jsem byla ja (veri si, ze je chytra, krasna, nejlepsi ).