možná i tím je to těžší, u nás hodně pomohlo, když "musela" zařizovat pro brášku, že byla v té pozici, kdy se musí o někoho postarat - bráška chtěl zmrzlinu, tak mu ji šla koupit... co tak najít někoho, komu by mohla ona pomáhat? nějaké menší dítě z širší rodiny, kamarádku, kamarádčin sourozenec? dcera taky nikdy nechtěla jít nic koupit sama, ale když jsme to postavili tak, že fakt nutně "potřebuju" její pomoc, že zatím musím něco jiného, šla - vědomí toho, že má "úkol, poslání", jí dodalo odvahu...
jinak věřím, že je těžké nevypěnit, ale je to důležité, ono vědomí, že když "jsem naštvala takhle mámu, co by asi udělal ten cizí člověk (prodavačka, řidič)", moc důvěry nedodá... (to není kritika, jsme jen lidé a to tisíckrát opakované nic člověka dokáže vytočit spolehlivě )