No, s nejstarší dcerou jsem se prakticky neučila, na tom prvním stupni. Jen občas jsem ji vyzkoušela z vlastivědy, přírodky a tak. Teď je na 8G a sama přijde, jestli s ní neprojdu některé věci, tak si k tomu sedneme a učíme se, nebo ji zkouším, i pro mě je to prospěšné, holka byla na biologické olympiádě a co já se naučila poznávat kytek... Jenže ona je vysloveně studijní typ, učí se ráda, učí se dobře. Jenže co nastoupil do školy syn, který už je ve 4. třídě, tak jsem trochu pokornější a učím se s ním i proti jeho vůli. On prostě potřebuje vedení a ukázat směr. On je fakt chytrý, byla jsem s ním i v PPP, IQ má nadprůměrné ale dost plave v matice, byť podle testů by měl mít v podstatě samé jedničky. No a tak mi nezbývá než s ním něco dělat a doufat, že se to zlomí. Výsledky už vidím, prostě si myslím, že je na tom lépe než ještě na začátku roku. Dokonce už kolikrát přišel sám, že chce abych s ním něco udělala, pro mě je to fakt velký úspěch. Byla bych ráda, kdyby zkusil alespoň 6 letý gympl, určitě na to předpoklady má, ale má prostě řadu drobnějších problémů dle PPP. Ono je snadné říct si, že to nechám na dítěti, že je to jeho boj, ale co takové 9 - 10 leté dítě ví, co je důležité a prospěšné, myslím, že je potřeba mu ukázat směr. Se mnou se naši taky učili, třeba na přijímačky na SŠ, ale i jen tak mě zkoušeli a mě to pak i víc bavilo než to vykládat sama sobě. Od toho jsem rodič, abych se zajímala o úspěchy i neúspěchy svého dítěte a podala pomocnou ruku, na tvrdou realitu života má ještě čas. Navíc prostě vidím, že v dnešní době je to vzdělání důležité, tak ani nic jiného nezbývá.