Slonisko,
moje řeč.
Ony navíc jsou uměle vykonstruované; čeština je do značné míry umělý jazyk, který se po cca dvě stě letech přerušení přirozeného vývoje flikoval na koleně a ještě bylo hnacím motorem co největší vymezení se vůči němčině.
Z historického hlediska je to zajímavý. Ale na učení je to fakt debilní.
Schválně malá ukázka:

"Od roku 1817 do konce 20. let 19. století nastaly chvíle největších bojů o správný český pravopis. Spisovatelé se rozdělili na dva tábory, na ypsilonisty a jotisty, a vedli mezi sebou spory ústně i písemně. V novém vydání své mluvnice (z roku 1819) vysvětlil Dobrovský podstatu analogické opravy a poukázal na její oprávněnost ve fungování české pravopisné soustavy. Ale ani přesvědčení o nezvratnosti podaných důkazů nemohlo způsobit, aby jakýmkoli způsobem odsoudil bratrskou ortografii a napadl její zastánce. V tom však Dobrovského doplnil Václav Hanka, který byl až pověstný svými výpady vůči „staromilcům“, zejména pak vůči Janu Nejedlému. Roku 1821 bylo vydáno 3. vydání Nejedlého mluvnice, kde byly (v předmluvě) vypsány všechny výhody bratrské ortografie. Nejedlý zdůraznil především ustálenost staršího pravopisu, jenž pochází ze „zlaté doby“ české literatury. Rovněž vyzdvihuje jednoduchost a srozumitelnost tohoto pravopisu.

Odsuzuje novoty, neboť „ztěžují nesnadnou pravopísemnost českou, matou učně a nejsou k nižádné výhodě“. Na to, aby čeština vábila co nejvíce mladých studentů a neodrazovala je složitou gramatikou, znesnadněnou analogickou opravou, zde Nejedlý klade velký důraz. Přímou reakcí na Nejedlého gramatiku byla její ostrá kritika, sepsaná Hankou a Svobodou v roce 1822. Ovšem tato recenze publikována nebyla, neboť se dostala do rukou Nejedlému, který vydání zastavil. Na začátku 20. let se do situace vložila také vláda. Snaha o urovnání sporu „svrchu“ tehdy vedla k vytvoření jakési střední cesty. Vládním nařízením měly být všechny knihy pro děti tištěny ortografií bratrskou, zatímco ostatní vydávané knihy ortografií analogickou. Je zřejmé, že podobné rozhodnutí nemohlo vyřešit tak ožehavý problém, jakým spor o oficiální podobu pravopisu bezpochyby byl. Roku 1827 bylo vydáno 1. číslo Časopisu Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách, který podobně jako v téže době založený časopis Krok prosazoval analogickou opravu. Hned v prvním ročníku ČČM zde Jungmann uveřejnil stať „O klasičnosti v literatuře vůbec a zvláště české“, kde se zabývá otázkou vzdělanosti jazyka."

https://cs.wikipedia.org/wiki/Spor_jotist%C5%AF_s_ypsilonisty