Já mám takové malé podnikání, které mě živí, vyvinulo se to z mého koníčku a je to trochu specifická záležitost, teoreticky vlastně srovnatelná s nějakým tím háčkováním nebo výrobou náušnic. Tedy - píšu, že mě to živí, přesnější výraz je, že "by mě to uživilo", doteď totiž při tom ještě pořád chodím do práce, ač bych nemusela. Hlavním důvodem je, že nechci zůstat doma v těch teplákách a sama si tam něco kutit, chci se vidět s lidma, ráno se oblíknout, učesat, sladit kabelku s oblečením Doma bych neměla motivaci se strojit, natáhla bych na sebe fakt ty tepláky a triko a za celý den viděla maximálně pošťačku a postupně bych se nechala sežrat prací. Momentálně ale intenzívně řeším, co dál, podnikání se dost rozrůstá a už se opravdu nedá sedět jedním zadkem na dvou židlích, tak se těžce rozmýšlím, co vzdám a není to vůbec jednoduché.
Pokud jde o muže, je bohužel jeden z těch s názorem: proč jsi neudělala tohle a nevyřídila tamto, když jsi celý den doma, takže pokud bych se pro podnikání rozhodla a zůstala doma, tak bych tomu musela čelit, což je vlastně taky jeden z důvodů, proč jsem to doteď nerozsekla.