Zetko, to není odvaha, to je rozdílná pozice. Já vím, že můj chlap by mi půjčku neschválil, že by nepřestal očekávat, že ta domácnost je moje práce. Nepřestal to očekávat, ani když jsem přes půl roku v práci, která mi s cestou zabere 11 hod. a ještě doma přivydělám 3-8 tis. měsíčně. Proto taky uvažuju o rozvodu. Já to totiž trpět nebudu. Naši mě nevychovali k tomu, abych se z chlapů po.ala a dělala jim služku. Ale znám velmi mnoho rodin, kde to tak je.

Já vím moc dobře, co by to chtělo, aby ta práce stála za to. Ségra s manželem úspěšně podnikají. Vím, co tomu museli dát. Kdyby prvních 6 let podnikání nebydleli u našich, kde, když neměli prachy, protože je vrazili do zboží nebo vybavení firmy, jim nikdo neodstřihl elektriku a nevypnul plyn. Já a mamka jsme jim hlídali děcka. Měli štěstí, že jsem v té době doma masírovala, takže jsem její děti vypiplala já, mamka je přebrala v 14.30, když přišla z práce. Synovci mi celkem běžně říkali mami. Ségra s manželem chodila domů až večer, s děckama povečeřeli a dali je spát. Teď, po 20 letech, mají několik zaměstnanců a v podstatě by mohli dělat jen dozor. Rozhodně nepracují 40 hod. týdně. V tom začátku si to kurňa odmakali, ale kdyby neměli oporu ve mně a v našich, brzo by se nechali zaměstnat. Tak jako já bych nikdy nemohla studovat VŠ, kdyby mi taťka nehlídal dceru od jejích 10 měsíců, tak by oni bez nás nemohli podnikat. Bez té opory to totiž nejde. Můžeš mít odvahy plný pytel, nic ti to nepomůže.