Prozatím asi to, že jsem jedno dítě zdárně "provedla" dětstvím a pubertou do dospělosti. Že jsme se nikdy nějak extrémně nehádali, povídáme si, pomáháme si. Někdy třeba vedle sebe jen vegetujem a děláme si každý svoje... Já ho nechávám "žít" a nad některými věcmi přivřu oči a on také nijak nekritizuje a nekomentuje náš život.
Ještě mě to čeká s dcerou, doufám, že se to také povede.