Aby se stal člověk - no, člověk, spíš jeho rodina - loajální s novou "zemí", kam se přistěhoval, trvá to několik generací. Ty kořeny jsou v lidech strašně silné, a není divu ani...a je to vidět hlavně u lidí s tolik odlišnou kulturou, náboženstvím, tradicemi...
My to na nich asi nemůžeme chtít, aby splynuli a byli vděční a dělali věci, jak my chceme...ale je otázka, kolik se jich snažit absorbovat mezi nás. Bude trvat několik desítek let, než nějak splynou...a jestli vůbec budou chtít.

Blbý na tom je, že nejsme schopni pochopit ani odlišnou mentalitu...posuzujeme všechno podle sebe. nebyli jsme schopni za ta desetiletí pochopit ani Cikány a jejich mentalitu...nebo možná už ji chápeme, ale nejsme schopni s ní pracovat...nějakým způsobem mít požadavky takové, aby byly pro ně akceptovatelné...a současně jim nechávaly i jejich tradiční mentalitu...a taky zapomínáme mít na ně požadavky a vyvíjet určitý nátlak, aby plnili svoje povinnosti ke státu a k jiným lidem tady.

A to jsou lidi, se kterými žijeme už několik generací.
Te´d k nám a do okolních zemí jde úplně jiné etnikum, které je zvyklé žít jinak, vyznávat jiné náboženství, mít jiné tradice, ale hlavně vztah k druhým lidem, k opačnému pohlaví, mají jiné základní priority...a my si naivně myslíme, že s námi splynou? PROČ BY TO DĚLALI? Z vděčnosti?
Oni mnozí berou nás a naši otevřenou náruč jako slabost...a jestli od nich něco očekáváme, budeme velmi zklamání.
Mě jen děsí ty počty, ve kterých se sem tihle lidi táhnou...zatím jsou v menšině a tak nějak cítí, že se trochu přizpůsobit musí...zatím....