„Milý Vratislave Mynáři, myslím si, že když člověk slaví padesát let, tak už začíná bilancovat svůj život. Já ti přeji, abys žádný život ještě nebilancoval. Přeji ti, aby toto bilancování proběhlo přibližně ve tvých 80 letech. A přeji ti, abys po celou tu dobu mezi padesáti a osmdesáti lety byl se mnou. Stál jsem v čele strany, která byla malá a stala se velkou. Stál jsem v čele Poslanecké sněmovny, stál jsem v čele vlády. Stál jsem v čele penzisty, který si žil na Vysočině a radoval se ze života. V žádném z těchto setkání a potkání jsem nezažil lepšího spolupracovníka, než jsi ty. Dovol mi, abych ti za to poděkoval, popřál ti těch dalších třicet let, o nichž jsem mluvil, neboť po třiceti letech mně bude pouhá stovka, a protože jsem zažil v Izraeli Šimona Perese, kterému bylo 90 let a úspěšně vykonával funkci prezidenta, tak si myslím, že i ta dvojice, kdy jednomu je sto let a druhému pouhých 80, může dobře fungovat jako tandem v naší společnosti a stále bude o dvě třídy převyšovat ty, kteří jsou sice mladší, ale to je tak všechno, co umějí. Ty jsi mi kdysi věnoval hodinky značky Prim. Já ti teď věnuji sice také hodinky značky Prim, ale jsou poněkud jiného typu. Budeš si muset koupit vestičku, v té vestičce bude kapsička a z hodinek se bude táhnout řetízek a ty jako pan radní budeš dávat najevo, že máš na to, abys měl své zlaté hodinky. Máš také, jako jste udělali vy mně s Martinem Nejedlým, vyrytý pozdrav a poděkování. Přeji ti, aby ti hodinky sloužily dlouhá léta a abys na mě nezapomněl. Ještě jednou všechno nejlepší a jsem rád, že tě mám, a pevně doufám, že i ty seš rád, že mě máš! Všechno nejlepší, milý kamaráde. Hodně zdraví a nenech se otrávit pitomci, kteří když teď je cosi v lánské oboře, o tobě budou tvrdit, že jsi nelegálně lovil kapry z Klíčavské přehrady. Naši novináři dokážou cokoli, proč by nedokázali i toto. A kdyby to náhodou byla pravda, tak mě na jednoho kapra pozvi. Na zdraví vám všem, hodně zdaru a hodně štěstí. A nenechte se otrávit novináři!“