Zkus se do něj vcítit. Rodina se mu rozpadla, když byl ještě malý, a teď pendluje mezi dvěma rodiči a dvěma odlišnými výchovnými styly. Může to mít v povaze, ale taky to částečně může být obranná reakce. Co se týče situace u vás doma - nelíbí se ti, že je na kluka tvoje žena tvrdá (chce toho příliš, příliš často, možná zbytečně trvá i na maličkostech), tak se toho usměrňování chop sám. Dá se to dělat důsledně a zároveň s respektem a v klidu. Proč na dítě ječet, aby si to a to uklidilo, když se dá klidně, ale důrazně sdělit, že např. za chvíli bude večeře a do večeře to musí být uklizeno (jinak večeře nebude). No a pak prostě večeři nedat. Vytrvat pár dní, chlapec bude mít možnost zjistit, že je mu tohle zacházení příjemnější a začne trochu fungovat.