Jednoznačně bych si přála, aby mě děti přerostly.
Což není nijak náročný úkol vzhledem k mé průměrnosti.
A tipuji, že je to většinové přání, protože většina lidí je průměrných.

Děti výjimečných rodičů to nemají lehké, mají laťku vysoko a když jim chybí schopnosti nebo vlastnosti rodičů, mají zaděláno na celoživotní komplex méněcennosti.
Je pak na těch rodičích, aby se k tomu uměli rozumně postavit a podpořili sebevědomí dětí (což bohužel pochybuji, že výjimeční lidé vždy úplně ovládají).