Dámy, při vší úctě, mně nepřipadá, že by macecha neměla ráda dítě partnera, že by dítě bylo vetřelec apod.

Spíš mají s manželem dva různé nekompatibilní způsoby výchovy, což by zas tolik nevadilo, kdyby to bylo jejich společné dítě. Jeden by třeba makal (cvičil, chlastal...), druhý by vychovával. Jenže ty dva způsoby výchovy narážejí, dítě to nezvládá a odnáší. Zanedlouho to bude odnášet i nové společné dítě.

Aby se odstranil zdroj problému, otec (bo dítě je jeho a je spojovacím bodem mezi oběma domácnostmi) by měl syna řádně a důsledně vychovávat. A teď jak. Tipuju, že v zájmu rodinného klidu asi spíš k obrazu macechy (ve smyslu výchovy kompatibilní s druhým dítětem, ne jako Popelku), protože ta bude stejně vychovávat i druhé dítě a fakt si nedovedu představit, že v jedné domácnosti budou dvě děti vychovávané odlišně. Navíc "staré dítě", bude-li se nadále chovat nekompatibilně, prostě do nové rodiny nezapadne, čili nebude mít žádnou. Novou, jak naznačuje zakladatel, to navíc nejspíš rozbije a zničí to i rodinu dalšímu dítěti.

"Staré dítě" proste potřebuje někam patřit a tady vznikla nová rodina, kterou může získat a nebýt v ní outsider. Jak to má exmanželka, nevím, třeba má novou ideální rodinu, ale spíš hádám, že ne.
Je škoda dítě vyřadit z rodiny (a tu nejspíš zrušit) jen proto, že a) si neuklízí a b) macecha je moc přísná (nevím, jak moc, ale nejspíš má jiné požadavky než matka).
Rodina obvykle funguje tak, že když je spokojená matka, je spokojená i rodina. Když se dítě přizpůsobí (díky výchově otce) a macecha uvidí snahu dítěte i otce (!), je velká šance, že to pro všechny dopadne dobře. Ale dítě musí vidět odezvu - "když se snažím, macecha neotravuje/je spokojena/padají z ní benefity". To musí ale předjednat otec. Ten zároveň musí zajišťovat pocitový komfort rodiny - dávat najevo, že má všechny rád, a že s nimi počítá.