Kudlo, tak ono taky záleží, jak se to pomáhání na zahradě pojme, dá se z toho udělat i zábava....syn nám pomáhá odmalička, respektive prostě s námi na té zahradě byl taky, nejdřív si tam hrál, jezdil na odrážedle, hrál si na písku a postupně to tak nějak přirozeně přešlo v to, že nám začal pomáhat...ze začátku třeba byla ohromná legrace vozit na tatrovce kyblík s vytrhaným plevelem a prázdný zase zpátky - on se zabavil a nám to pomohlo, protože jsme tam nemuseli pořád lítat přes celou zahradu, nebo takhle sbíral a nakládal ořechy, nebo hromádky shrabaného listí, později byly ohromná zábava hrábě...v zimě hrablo na sníh a i odhrabaný sníh odvážel na náklaďáku...pak ho bavilo přesívat kompost přes kátrovačku, dostal svojí vlastní malou lopatu s dlouhou rukojetí...a teď, když vytáhneme sekačku, tak nemáme nejmíň hodinu šanci se k sekání dostat, dokud se trochu neunaví....někdy se mu taky pomáhat samozřejmě nechce, ale tak to má asi každý....ale myslím, že k tomu celkem získal vztah díky tomu, že jsme ho vyloženě nenutili, ale jelikož jsme byli prostě všichni na zahradě a on samozřejmě nechtěl být v domě sám, tak tam byl s námi a postupně zjišťoval, že některé věci jsou docela zábava...