Hehehe, jako u nás. Necháváme děti žít vlastním životem, jen lehce usměrňujeme. Nejstarší dcera je zdravě ctižádostivá a zároveň je schopna odrbávat kde co, co ji zrovna moc nebaví. Už na tom 8g v primě si našla obory, které ji baví a to ostatní šolichá na dvojky, to jí stačí. Myslím, že je to správný přístup, věnuje nejvíce energie tomu, co ji baví. Někteří spolužáci biflují 3 hodiny i více denně, aby měli samé jedničky, ona se spokojí s nějakými dvojkami a je šťastná, protože stíhá ještě svoje koníčky.

Mladší syn je poměrně dost inteligentní, ale naprosto pohodlný už od malička. Taky ho necháváme žít, myslím, že se to začíná lepšit, sám začíná tíhnout k některým směrům. Myslím, že je možné, že to i docela daleko dotáhne v oboru, který ho začíná bavit, byť prostě jedničkář nikdy nebude.

Já jsem třeba nikdy neměla velké ambice a přesto žiju spokojený život. A to je asi nejdůležitější.