Frustrovaní vojáci se často ve válce chovají jako zvířata, zvlášť na "dobytém území". To je fakt po celou historii a je jedno jací vojáci v jaké válce to jsou. To samozřejmě v žádném případě neomlouvá násilí na civilním obyvatelstvu. Důležité je, jestli to vojákům prochází, jestli to velitelé tolerují nebo dokonce podporují.

A k rudoarmějcům. Mlčet o zvěrstvech je špatně, i když se jich dopustili osvoboditelé. To je bez debaty. Na druhou stranu přemýšlím o míře a formě, jak o tom mluvit.

Dneska už jsme přece jen dál než v poválečné době, kdy to bylo černobílé: nepřítel a osvoboditelé. Když tomu přidáme ideologicky zdeformovaný pohled na osvobození v minulém režimu, není divu, že se o některých věcech mlčelo. A je bohužel pochopitelné, že se někdy objevuje opět černobílý pohled, jen s opačným znaménkem.

Deportace cizích občanů je samozřejmě něco nepřijatelného.