Cairo, přesně tak.
Ve vztahu nikdy nemůže být svoboda jako bez vztahu, jinak se o žádný vztah nejedná. Když přeci mám s někým vztah, tak s ním chci přirozeně i trávit společné chvíle. Ve chvíli, kdy se jeden nebo oba začnou ohánět svobodou a chtějí svůj čas trávit raději jinde a jinak, tak to zavání průšvihem. Aby bylo jasno, nepíšu o tom, že by chlap nesměl jet na víkend s kamarády, nesměl hrát fotbal a ženská chodit cvičit nebo zrušit kamarádky. To nepíšu. Ve svém příspěvku nesouhlasím s tvrzením, že ve vztahu by měla být stejná svoboda jako bez vztahu, jak tu několikrát zaznělo.

Každý by si měl srovnat priority. Buď chci vztah, tak tomu vztahu musím taky něco dát, nebo se nechci nijak omezovat, pak těžko budu mít vztah.

Aby vztah dlouhodobě fungoval, tak ty dva musí pojit "něco víc" než jenom sex a děti. Společné zážitky, názory, priority. Pokud si každý chodí za svým a dělá si svý bez ohledu na toho druhýho, tak se jeden druhému vzdalují, nemají si co říct (kromě toho, že se zase musí zaplatit složenka a Pepíček zase přišel pozdě do školy), každý si pak postupně víc a víc žije ve svém světě a ve vztahu zavládne postupně odcizení a prázdno.
Znám páry, které žijí sice formálně spolu, ale každý přitom sám za sebe a rozhodně to není žádné ideální vzorové soužití.