Valkýro,

já myslím, že se tady zaměňujou dva druhy svobody.

Ten jeden (kterej uznávám a bez něho bych nechtěla v žádném vztahu být) je, že partner RESPEKTUJE mvoje záliby a nic mi NEZAKAZUJE ani neožívá.

Ten druhej (kterej se mi naopak nelíbí) je, že si SAMA řeknu, že se přece nenechám v ničem omezovat a nebudu na nikoho brát ohled.

Myslím, že život v partnerství oproti singlu prostě NENÍ už ze samý podstaty stejně svobodnej, protože už nutnost brát ohled na někoho dalšího je míň svobodná než nemuset brát ohled vůbec na nikoho, ale v tomto rámci považuju za svobodu to, že si to omezení člověk určí SÁM a z vlastní volby, nikoli že mu je partnerem vnuceno.

(Pokud mám kamarádku Marušku, se kterou bych se klidně viděla každý den a hodinu prokecala na kafi, tak by mi na jednu stranu hrozně vadilo, kdyby mi manžel Marušku zakazoval, na druhou stranu bych asi sama viděla jako žádoucí nevídat se s ní denně, ale trochu míň často, pokud by nám to zasahovalo do společného času s manželem. Případně pokud on Marušku nerad, tak bych zase já nerada viděla, aby mi ji zakazoval, ale dala bych přednost tomu scházet se s ní v cukrárně a ne u nás doma).

Př