"ale takové ty nářky - on mi sebral tohle a udělal tamto a nepůjčil ono...to pak člověka přestane bavit pořád řešit, když s tím stejně nic nezmůžu - je to na něm...buď mu některé věci přestanou vadit a nebo se proti nim ohradí...ale já to za něj udělat nemůžu..."

Třeba dítě potřebuje být vyslyšeno a pochopeno (na úrovni pocitů a potřeb) spíše než abys jeho problém řešila.
Ve více knihách jsem si přečetl, že ženy vykládají o svých problémech a nechtějí od mužů rady, ale vyslyšení a pochopení (což muži netuší a radí). Možná to má syn podobně jako ty ženy.