"NSDAP, wehrmacht, SS a řada dalších nacistických organizací včetně médií byla zrušena rozhodnutím spojenců na podzim 1945. V listopadu pak začal Norimberský proces, na něj navazovaly další a paralelně jednotlivé okupační mocnosti prováděly procesy s níže postavenými zločinci ve svých okupačních zónách. Odsouzeny byly tisíce lidí, bylo vykonáno 486 rozsudků smrti. V západních zónách bylo internováno 200 000 bývalých nacistů, o práci přišlo 150 000 úředníků a 73 000 činovníků v soukromém sektoru. Přes patnáct milionů lidí prošlo dotazníkovými prověrkami. Veřejnost se povinně seznamovala se zločiny nacismu (například tak, že vydání potravinových lístků bylo podmíněno zhlédnutím dokumentárního filmu). To byla spravedlnost vítězů.

Ta v zásadě skončila rokem 1949. Dál už bylo západní Německo víceméně suverénní a mělo v denacifikaci pokračovat samo. Výsledek byl ten, že se v podstatě zastavila a v některých ohledech zvrátila."
"Celý politický systém Německa a jeho veřejnou kulturu formoval Adenauer v demokratickém duchu. Ale kdykoli mělo dojít na kroky denacifikace a vyrovnání se s minulostí, jež by měly konkrétní dopady na konkrétní lidi, zdráhal se jít proti srsti.

Již v březnu 1946 prohlásil, že „bychom konečně měli nechat na pokoji malé ryby, ty, kdo neutlačovali ostatní, neobohatili se a neporušili žádné zákony“. Vojákům a nižším nacistickým funkcionářům by mělo být umožněno vstupovat do CDU. Pronásledovat „neškodné souputníky a vojáky, kteří věřili, že jen konají svou povinnost“, by podle něj vybudilo „rostoucí a extrémní nacionalismus“.

To řekl Adenauer deset měsíců po porážce a šest měsíců po zahájení Norimberského procesu. Ten ještě zdaleka neskončil a denně přinášel nové důkazy, mimo jiné i o tom, že wehrmacht se plně podílel na genocidním způsobu vedení války. Ale podle Adenauera už by se s trestáním nacistů „konečně“ mělo přestat. A neřekl to naposledy. V projevu v květnu si dokonce postěžoval, že německý lid je opět dělen na lepší a horší. „Ale nespravedlnost plus nespravedlnost se nikdy nebude rovnat spravedlnost,“ prohlásil. „Potrestání viníků, odpuštění a reintegrace pomýlených a souputníků, kteří se nedopustili ničeho zlého...“ Tou nespravedlností byla míněna spojenecká denacifikace. Požadavek, aby denacifikace už „konečně“ skončila, se stal leitmotivem jeho volební kampaně v roce 1946. A „denacifikace integrací“ se stala heslem německých vlád příštích let.

Adenauer připomínal utrpení odsunutých Němců a válečných zajatců. Pochopení spojenců pro „pomýlené“ řadové nacisty se dožadoval i připomínáním předválečného appeasementu a varováním, že příliš tvrdé účtování s minulostí může ohrozit demokracii. Němci teď trpěli v rozvrácené zemi a o utrpení, jež předtím působili jiným, slyšet nechtěli. A Adenauer je nedráždil, naopak předkládal argumenty, proč je to správně."

celý obsažný článek zde: http://echo24.cz/a/wuzr5/mytus-nemecke-denacifikace-tady-jsou-fakta?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

zajímavé?