Zetko, napíšu z pohledu personalistky:
Uchazeč musí splňovat písemně kategoricky dané požadavky na pozici. To je základ (někdy bohužel, ale to je na jinou diskuzi). Pak píše nějaké testy a/nebo je pohovor. Ve fázi pohovoru jde o výběr nejvhodnějšího uchazeče z těch přijatelných (po splnění základu a testů, které mají předem danou váhu v celém výběrku) - je snaha získat co nejvíc informací o něm, jeho přístupu k práci, osobnosti, plánech do budoucna (fakt se nám nechce zapracovávat půl roku člověka, který za rok odejde)...

no a tyhle informace máme nejspolehlivější a nejširší přes konexe. I kdyby to byla jen věta "je dobrej", ale od rovného chlapa, kterého máme ve firmě pět let.

Výhoda to pro uchazeče nesporně je, neříkám, že je to čistě byrokratické přijímací řízení. Ovšem otázka je, zda je byrokracie ideální řešení pro dnešní dobu. Oproti dědičným úřadům to byl jistě pokrok, ale...