Namátkou...

Jaké ze znaků kultury chudoby tedy mohou vést k nekontrolovatelnému přežírání?

a) Kultura chudoby je spojena s kulturou rezignace. Lidé zde o nic neusilují, nemají žádné cíle, žijí ze dne na den a o své budoucnosti nijak nepřemýšlejí. S kulturou chudoby tak plně souzní chronický žrout, kterého zajímá plný žaludek tady a teď, a vlastně si ani nedokáže představit, na jak ničivou cestu se dostává, a i kdyby si to představit dokázal, neví, jak to změnit, respektive ani nad změnou nepřemýšlí. O těchto lidech se často říká, že žijí v kruhu, v tomto případě od žvance ke žvanci neschopni udělat ve svém životě cokoliv jinak. Že by mohli změnit své stravovací zvyklosti a/nebo se více hýbat je ani nenapadne, nebo se jim to jen tak mihne hlavou, aniž by cokoli dokázali udělat se svým životním stylem.

b) To souvisí s dalším znakem života v kultuře chudoby – neschopnost strukturovat svůj čas. Ač zde má na první pohled člověk moře času, protože je nezaměstnaný nebo alespoň nemá pevné zaměstnání, ve skutečnosti nemá žádný volný čas. Volný čas se totiž vyznačuje tím, že s ním můžeme svobodně nakládat. Tento člověk ale právě pro svou pasivitu není schopen svůj čas naplnit svobodnou aktivitou a tak prožívá život v absolutní nudě. Civí na televizi, užívá všech možných drog atp. Nebo si svou existenci potvrzuje neustálým přežíráním.

c) A jsme u dalšího znaku kultury chudoby – důraz na okamžitou spotřebu. V kultuře chudoby lidé nijak nespoří, neodkládají své požitky na pozdější dobu. Z jejich pohledu to nemá žádný smysl, mají tak málo, že si uspořit ani nelze a racionální je to, co máme, utratit ihned a alespoň na chvíli se mít dobře. Je to vlastně konzumerismus par excellence. A pokud se jedinec dostane do situace, kdy jsou jeho příjmy dostatečné na to, aby nemusel trpět hlady a neutrácí za alkohol, cigarety, drogy apod., může se z něj stát snadno obsesivní přežírač. Žrádlo je pro něj tou drogou, kterou se dostává do zdánlivě lepšího světa.

d) Takovíto lidé jsou samozřejmě v sociální izolaci dané jejich chorobnou tloušťkou – kolikrát se již ani nemohou příliš pohybovat. Ale v jejich situaci vlastně nejde o nic nového. I předtím se považovali za vyloučené z většinové společnosti, měli za to, že nemají šanci získat kloudné zaměstnání a žili vlastně jen v okruhu příbuzných a nejbližších známých. V tomto smyslu svou obezitou nic neztrácejí.

https://fafejta.blog.respekt.cz/obezita-znak-chudoby/