Já myslím, že hodnotit kohokoliv je pěkná blbina...
Štíhlost nezaručuje spokojenost a ani obalení špekem nepřináší úplné uspokojení.
Ale prostě každý člověk je jiný...a i jeho podvědomí, zkušenosti, priority, ...jsou jiné. Každý je jinak citlivý, s jiným metabolismem...

A myslím, že i každý extrém je blbina...dovolit cokoliv pro dítě s výraznou nadváhou, která už ho nějak ohrožuje, anebo nedovolit dítěti si vzít třeba denně nějakou sladkost nebo něco s vyšší kalorickou hodnotou...pokud o ni hrozně stojí a ona je navíc doma k dispozici nebo nedovolit pocit najedení se....

Je to tak rok zpátky, co jsem tu zakládala diskuzi o kamarádčině dcerce, co ve 13 začala závodně sportovat, přestala jíst a taky růst. Dnes je jí skoro 15, konečně přibrala pár kilo, vyrostla za ten rok a půl o centimetr...ale začala mít aspoň zase normální vztah k jídlu, což je asi nejdůležitější. Ale jen málokdo si umí představit, co to bylo za strašnou dřinu.
Já bych si s tímhle moc nezahrávala...tohle byla původně taky poněkud oplácanější holčička, co se ale ráda hýbala...ale tatínek pár "šikovnými" větami o jídle, tloušťce a výkonnosti docílil dost dramatického spádu událostí...ze kterého se fakt dostávala před rok...a zatím stále neroste a nemenstruuje atd...psychicky je teda už ok.