Já myslím, že klíčový je nebrat si věci osobně.

Což se mnohem snadněji řekne než udělá a je na to navázaná celá řada dalších věcí, jako přestat se zabývat tím, co si kdo o mně myslí (což je těžké), a přestat si sama o sobě myslet, že jsem špatná, když nedosahuju cílů, které jsem si sama vytyčila (ještě těžší).

A dost pomůže říkat věci sice zdvořile, ale na rovinu a HNED (ne až se to natlakuje až k výbuchu), nebát se říct, že neudělám něco, co nechci (a taky to pak dodržet), a v krajním případě se smířit i s tím, že se vztahy ochladí (ale pokud se ochladí jen proto, že i já chci existovat po svém, tak je otázka, za co stály předtím).