Dokud byly děti malé, skládala jsem jim oblečení do skříně já. bylo to jednoduché a přehledné. "komín" triček s krátkým rukávem, "komín" triček s dlouhým, "komín" tepláků ... atd.

Jedno dítě je puberťák, druhému je 10. Puberťákovi už pouze nosím hromádku složeného oblečení ze sušáku (někdy to tedy sklízí sám) a pokládám na postel a má si to uklízet sám. Ve skříni si zavedl jiný, vlastní systém a prý se v něm vyzná. Nic proti tomu. Jenže dítě je líné si to oblečení do skříně dávat, takže na posteli se mu vytváří stále vyšší a vyšší komín čistého oblečení až někdy ten komín spadne a svalí se mezi hromadu používaného oblečení. Takže pak v tom má samozřejmě binec a neví, kde co má. Je mi to celkem jedno, co si vezme, ale to je důvod, proč mu balení trvá dlouho.

Druhé dítě už taky občas nechávám, ať si oblečení uklízí do skříně samo. Dopadne to tak, že otevře šuplík a tu hromádku tam hodí. Pak, když si něco bere, se v tom přehrabuje a ani to, co bylo srovnané, zpátky nesrovná. Takže pak taky věci nemůže najít.

a co se týká hraček, to je kapitola sama pro sebe. Tam se balení většinou protáhne tím, že dítě místo aby si věc dalo do tašky, si s ní začne hrát.