Nech ji, ona z toho vyroste.

Ja se pamatuju, jak jsem tak v tom veku pri poslechu rozhlasovych her o veselych svatbach a naslednem stehovani nevesty zoufale plakala do polstare, ze ja se NIKDY NIKDY vdavat nebudu a stehovat od maminky - NIKDY NIKDY NIKDY. Prespat u tety ? Ani nahodou. Na prazdniny s bratrancem a sestrenici, kteri jinak bydleli pres ulici a byla jsem u nich nebo oni u nas porad, v jejich chate u Prahy? Maminka stastna, ze muzu byt v prirode - ja v noci nespala, aby mi strejda neujel rannim vlakem do prace, protoze JA tam bez maminky nebudu. U druhe tety v Praze par stanic od domova - o pulnoci mne musela starsi sestrenice nocni tramvaji vezt domu k mamince.

No, a dopadlo to tak, ze jsem od maminky davno pred svatbou byla odstehovana tisice kilometru a prezila jsem to. Moje deti byly zrovna takove. Taky je to preslo. Pratel maji dost. Pratelstvi se nebuduje na spani u kamaradu.