Aleno, jak ve výchově chybu?
Každé dítě je jiné...jeden z našich kluků byl na nás strašně citově navázaný a taky nikam nechtěl...v 18ti se pak v klidu odstěhoval a najednou žije svůj vlastní život bez nás. Teda - občas u té babičky přespal, ale na tábor nechtěl nikdy - nenutili jsme ho.

To samé naše neteř, ta snad nikdy nespala nikde jinde než doma...zkoušela 2x u babičky, pokaždé si pro ni rodiče v noci jeli. Pořád doma. Najednou po maturitě si vybrala nejvzdálenější právnickou fakultu, co u nás existuje a domů se vrací na víkend jednou za 3 týdny.

Dávala jsem sem tuhle povídání p. Honzáka, říká tam o nevědomí a jak nás ovlivňuje a že ho v sobě máme naprostou převahu...my nikdo nevím, co ten druhý v nevědomí má a odkud a dokdy...i třeba jen jako informaci od předků...co nám vyrábí ty strachy třeba o ztrátu domova nebo o nebezpečí, co jinde číhá....
Kdybychom to věděli, možná bychom pochopili zatím nepochopené...
Jsou horší věci, než že dítě nechce spát mimo domov, co mohou rodinu na dítěti obtěžovat...nenutila bych...uvolní se to, myslím.